Tento článek pro vás připravila Jana Suchá.
Konečně jsme se se Svazem chovatelů ovcí a koz opět dostali na brněnské výstaviště neb se konala veletržní výstava Agrishow (kromě dalších „festivalů“ včelařů, zemědělské techniky, vinařů a myslivců).
Co vám mám povídat, bylo nás plné Brno. Jenže ono působení v tomto městě není vůbec jednoduché. Pokud využíváte hromadnou dopravu, jste na tom o mnoho lépe než vystavovatelé dovážející své vybavení a výrobky vlastním vozem. Brno nás prostě nevítá moc vlídně. Zaparkovat prakticky není možné. A když už se vám to podaří, platíte… a to dost. Další eskapáda následuje, když máte hlad. Ono najít v tomto městě solidní restauraci nedaleko výstaviště dá taky pořádnou práci. Mezi různými nálevnami plnými řvoucích štamgastů, kde prostě nemáte šanci najít volný stůl natož si objednat něco poživatelného, se nakonec podaří nalézt tichou vietnamskou restauraci s úslužným personálem, dobrým jídlem a klidem na plánování čtyřdenního maratonu na stánku. Dobře napapaní jdeme do hajan s očekáváním příštích dnů.




Ráno po snídani vyrážíme do svého oblíbeného pavilonu P. Včera jsme si nachystali stoly, židle a vytyčili plochy pro své milované kolovraty. Musím uznat, že jsme již ostřílení vystavovatelé a do půl hodiny se náš svazový stánek skví pestrými barvami a materiály svých tvůrkyň. Kateřina Vodrážková dovezla zástup svých dokonalých klobouků a dalších plstěných výrobků, Hana Plšková zase předvádí předení mohéru a prodává výrobky od svých jedinečných chlupatých koz. Manželé Křenkovi z farmy Stránské dovezli nejen výstavní ovečky a berana Květoně, ale celou motorovou mykačku – úžasný to stroj, který návštěvníkům předvádí, jak se z chumlu vlny stane obláček. Vlnírna Vlasty Konrádové zase ukazuje celou škálu výrobků, které lze z vlny vytvořit.






Jiřina Pařilová vede na střídačku s Katkou Vodrážkovou dílničku pro děti i dospělé. Tady si zájemci vytvářejí pomocí plstících jehel a svých pilných ruček své vlastní malé vlněné skvosty.








Chlapi ze Svazu hlavně Jiří Huml a velký šéf Richard Konrád, se zase starají, aby nám nic nechybělo, netrpěly jsme hladem ani žízní. Roman Křenek se stará o zvířata, aby nic nechybělo ani jim. A hlavně se stará o všetečné (a někdy i vlezlé a drzé) návštěvníky, aby nedošlo k žádné újmě, především těch ovcí.
A já? Já Vlněnka z Kunzova zde provádím osvětu a tím pádem také (zcela nezáměrný) výzkum znalostí návštěvníků zdejšího pavilonu. To vám je taková krása vidět malá zářící očka malých návštěvníků-školkáčků, když žmoulají v ručkách česanec vlny nebo když nemohou odtrhnout kukadla od magického víru kola kolovratu. Ale na stánek chodí také dospělí. Dotazy typu „pani, kde máte ten velký palec?“ začínáme pomalu počítat a dělat čárky jak vrchní na tácek od piva. Ale jsou i muži, které opravdu zajímá mechanismus předení, převody na kolovratu a rádi se něčemu přiučí. Konverzace s pánem, který mi tvrdí, že bych měla u předení zpívat nabírá obrátky. „No – já to viděl v pohádce.“
„A já viděla v pohádce ptáka Ohniváka.“
„No ale měla byste zpívat.“
„Až mi ukážete ptáka Ohniváka, budu i zpívat.“
Jde do tuhého, pán ví, že vyvázne jedině s ptákem a konverzace tím končí.


Aby nebyla mýlka – na stánek chodí obdivovat naši práci také ženy. Je milé vidět, že i v našich končinách jsou ženy rády, když si mohou obléknout něco originálního, pocházejícího z českých chovů, luhů a hájů.


A protože jsme v pavilonu P (možná rozuměj prase), trávíme svůj čas výhledem na ohrádky s prasátky všech barev. Člověk úplně vidí tu růžovou šunku válet se na slámě a utírá sliny. Pavilon P má ale hlavně „skotské“ osazenstvo – čili krávy i s telátky a býky. Je to zajímavý pocit oživlého lidství, tepla a náklonnosti k přírodě ke všem živým tvorům. Ošetřovatelé se starají o své svěřence s láskou, vlídností a něhou. Studenti zemědělských škol a děti z farem leží na slámě, opírajíc se o krávu a spolu si lebedí a odpočívají. Vládne tu klid a pohoda, všemu vévodí jen zákony přírody.






A jak už to chodí, čas běží ohromně rychle, a i naše působení na brněnském výstavišti končí. Loučíme se s Brnem a doufáme, že se zase sejdeme … tak na viděnou! BRNO!!!

