Známe vítěze 1. kola pletařské výzvy

Rozjezdového 1. kola naší pletařské výzvy se zúčastnily 3 odvážné pletařky a tady jsou výsledky.

První místo získala Olympijská kolekce Ludmily Antošové s celkovým počtem 59 bodů.

Porotci nešetřili slovy chvály:

„Moc krásné provedení a oceňuji i ladění barev. Bylo mi velkou radostí vaše projekty posoudit.“

„Krásná práce, z Vašich fotek je cítit, jak je čepice útulná a hřejivá. Hned mám chuť uplést si taky takovou.“

Vítězka se už může těšit na klubíčko lokálně narostlé a zpracované vlny z Jesenického vlnění.

Ludmila se pustila do ponožek hned několikerých a o svých kouscích nám napsala:

Pletu, háčkuji, vyšívám od dětských let, později jsem začala i paličkovat a posledních 20 let také předu a naposledy jsem přidala tkaní.

Protože se zajímám o historii, vždycky jsem chtěla zkusit, jak lidé získávali z přírody materiál na své oděvy. A už to asi trochu vím…. A dalo to našim předkům hodně práce, aby se oblékly. A proto si svého oblečení náležitě považovali. Vaše soutěž mi nabídla nový pohled na mou tvorbu a další výzvy.

Vnímám to tak, že mi nejde o soutěž ve smyslu výhry, ale o propagaci a seznámení veřejnosti s tím, co děláme. A děláme to rádi(y).

Přikládám fotografe ponožek z ponožkové příze (Babiččina ponožková) a jedny jsou tam v pozadí mimo soutěž, ale tematicky se hodí (s beránkem). A čepici z mnou ručně zpracované příze alpaky, která je prostě ňuňánková.

Všechny výrobky jsem vytvořila během právě skončené olympiády (příze už ale byla upředená od léta) a tak teď, když olympiáda skončila, budu muset pro další vaší výzvu najít jiný doprovodný program pro sebe. Asi to bude jarní kávička na sluníčku, které už vyhlížíme z oken. Olympiáda přišla pro vaši výzvu v pravý čas a s pletenými ponožkami v ruce a na nohou se krásně fandilo našim sportovcům. Je to vlastně taková „olympijská“ kolekce“.

Na druhém místě s celkovým počtem 53 bodů dopletla Petra Bričová se svou kolekcí První sníh.

Slova porotců: Krásná práce. Název je dokonalý, výstižný.

Petra nám napsala:

Upletla jsem set ponožek a čepice s názvem První sníh v podzimním lese. Materiál je ponožková příze od Jadoli (složení 80 procent merino, 20 procent kukuřičné vlákno).

Ponožky jsou vyšší, dají se ale nosit i ohrnuté a pak mají klasickou výšku. Pletla jsem velikost 41, se zesílenou patou a klínkem pro pohodlné oblékání, špička je hvězdicová. Sněhové vločky jsou vyplétané (posílám i fotku výpletu z rubu). Pletla jsem na pěti jehlicích.

Čepici jsem upletla na kruhové jehlici, bezešvou s ohrnovacím lemem a sněhové vločky na ní jsou tentokrát drobnější, vyšívané.

Plést jsem začala na Štědrý den a pletení jsem si užila i s klasickou vánoční atmosférou při svíčce. Celkově to bylo pohodové pletení, vlastně nejtěžší byla pro mě ta výšivka, protože používám častěji vyplétání než vyšívání. No a čepici jsem už i otestovala, je super a je v ní krásně teplo 🙂

A bronzovou medaili získává Dana Brávková se 46 body.

Porotci komentovali:

„Děkuji za radost při posuzování vašeho provedení.“

„Pěkná práce. Na ponožkách mi trošku neladí ten proužek ok před patou – netlačí v botě? Naopak vyšité vločky jsou krásné, líbí se mi, jak výšivkou prosvítá pletenina – vločky tak působí křehce a jemně.“

Dana nám napsala:

Příběhy psát moc neumím, tak jen popis:

Ponožky s motivem vločky – zakoupený česanec merino z Ateliéru Johanna, upředeno na kolovrátku, upletené ponožky na kruhové jehlici od špičky (obě najednou) a vyšitý motiv vločky z upředeného černého merina.

Čepice s motivem vločky – pleteno z komerční příze Drops Baby Merino, pleteno na 4 jehlicích, vločky vyplétané, foceno se svolením vnučky 🙂

No a na konec, ještě ty, které tak nějak nestihly uzávěrku 🙂 ale jejich kousky si jistě zaslouží místo v naší fotogalerii.

Jana Suchá a její vždy zábavné příběhy

To se tak jednomu přihodí… Krásná akce – Pletařská výzva Asociace zpracovatelů vlny ČR. Říkám si – paráda, do toho jdu! A protože začínáme v zimě, uplést ponožky a čepici s motivem vločky má smysl.

Ale stále jsou jiné úkoly, závazky, akce, tak ponožky musí počkat. Jenže… Bůh má zjevně smysl pro humor a správné načasování, protože jednou je doma taková lezavá zima, zebou mě nohy i když přikládám do kamen pravidelně a pak pochopím: „Jano, je čas na ty ponožky!!“ „Ahá, děkuji ti pane Bože“ a už hledám správnou přízi. A jak to tak chodí, nemám. Sedám ke kolovratu, nohy ani necítím a to je zase správný pohon, aby to šlo co nejrychleji. Není času na nějaké vyplétání vzorků, volím metodu nejmenšího odporu – vyšiju tu vločku! Ponožky hotovy, vločka sama vykrystalizuje, co víc si přát?

Nakonec se všechno podaří, sedím si tu v teplých pravých vlněných ručně dělaných ponožkách a věnuji se dalším úkolům.

No jo!! Jenže konec března se blíží a já nemám ještě tu čepici. A tak zase usedám s jehlicemi, říkám si: „Jano, buď v klidu, plést umíš, to ti půjde.“ Hm…ale vyšívat tu vločku už tam nechci a taky bych chtěla spojit nádhernou přízi merina s angorou a tu modrou od ponožek. Jo, jenže jak to vymyslet, aby tam ten zbyteček modré vyšel na celou vločku? Tož… co bych se s tím cárala nějak složitě, začnu od té vločky a kam až vyjde, tam bude. Hotovo. Plán je jasný. A ono to jde! Začínám od konce čepice na 6 ok (protože vločka je přece šesticípá), postupně rozšiřuji až je to tak akorát (což tvoří 126 ok) a pletu si hezky u pohádky stále jen hladce a hladce dokolečka. Až jsem tam, kde jsem chtěla být (s tou čepicí pochopitelně), spletu každé 4. a 5. oko dohromady. Pak už jen patent 2/2 a čepička shledává, že na světě je docela hezky a někdo už se určitě na ni těší. A protože mi zbyl ještě malý kousek modré příze, došiju konečky vločky, ať je hezky „namrzlá“. A to je všechno, vážení. Jsem na sebe tak hezky pyšná, čepičku vyperu (jako ostatně každý svůj výrobek) a už se těším, až to hezky nafotím a pošlu organizátorce.

Hm… a ráno čtu, že před dvěma dny byla uzavírka prvního kola. No do háje, vždyť není konec března! Ale to jsi milá Jano zapomněla, že uzavírka byla v první jarní den! Tož tak…